Tak se to přece jen podařilo!

8. října večer jsme v Praze nasedli do autobusu a vyrazili úplně opačným směrem, než byl cíl naší cesty - do Franfurktu. Tam jsme se skoro celý den poflakovali po letišti než se nás letadlo prvotřídní společnosti  BI-MAN uráčilo naložit. Po noci strávené v letadle a dalším povalování-se v Dháce jsme 10.10. přistáli na jediném letišti v Nepálu, kde může přistát Boeing 737 - v Káthmandu.

Tam, krom hromady dalších lidí, z letadla vysoupila naše skupinka: Šárka a Petr (ty nejdůležitější ze všech ; -), Jirka s Pavlínou (další Hradečáci), Luboš (Pardubice) a Iva (náš průvodce). Pěkně jsme si vystáli frontu na vízum. Způsob jeho vydávání stojí za to. Za jedním pultíkem sedí 4 chlapíci. První si od nás vezme pas a $30. Pas předá druhému, který zasune do bloku 3 kopíráky a opíše si údaje z pasu. Jednu kopii si nechá a zbylé 3 vrátí prvnímu chlapíkovi. Ten si také nechá jednu kopii a dvě dá nám do ruky. Pas předá chlápkovi č.3. Ten do něj nalepí formulář víza a dá dá pas dál. Poslední chlápek si od nás vezme ty 2 kopie od prvního chlapíka, něco z nic a z pasu opíše do bloku, jednu kopii založí a druhou nám vrátí. Nakonec udělá to nejdůležitější - plácne na vízum razítko. Říkáš, že to nechápeš? Já taky ne, vot ťéchnika.

Hned na letišti se na nás vrhla skupina hotelových naháněčů a chtěla nám pomáhat. Naše bydlení je ale zajištěno po internetu a majitel na nás čeká o kus dál. Naloží (čti narvou) nás do taxíků, ověší afrikánama a můžeme vyrazit do "hotelové" čtvrti Thamel.

Poznatek dopravní první - jezdí se tu vlevo. Poznatek dopraví druhý - jezdí se všude. Poznatek dopravní třetí - přednost má ten, kdo má silnější klaxon. Poznatek dopravní čtvrtý - kdo uskočí přežije.

Protože jsme se do Kathmandu dostali odpoledne, tak jsme po ubytování vyrazili na večerní procházku na palácové náměstí - Dubar square. V tu dobu tam byl poměrně klid a nikdo se nám nevnucoval. Po lehké prohlídce při umělém (chvílemi přímo "uměleckém") osvětlení jsme si vzali rikšu a jeli zpátky do čtvrti Thamel, kde jsou hotely. Na večeři jsme zašli do hospůdky, kde hráli dva kluci na bubínek a housličky.Jídlo ale nebylo nic extrovního (jen Šárka se trefila do něčeho, co se dalo jíst).

Dubar square

Druhý den jsme šli na Dubar square znovu. Tentokrát to ale bylo dobrodružnější - za vstup na náměstíse totiž platí. Ale platí se jen na hlavních přístupových cestách a Čecháčci neradi platí - takže nastalo obcházení strážní budky. Vyrazili jsme do úzkých uliček úplně jiného světa. Konečně jsme viděli jak vypadá opravdovej život v Kathmandu (dost dobře se to nedá popsat, lepší bude kouknout se na fotky). Náměstí bylo úplně jiné než předchozí den. Každý se tam snažil něco prodat nebo se nabízel jako průvodce po horách. Prodejný sáhib někomu nadával, že ho vyfotil a nezaplatil, tak jsme si ho nafotili dlouhým objektivem :-). Taky jsme si prohlídli jsme si královský palác a ochutnali nějaký zdejší dobroty.

Golden stupa

Z náměstí jsme vyrazili pěšky k Monkey Temple. Opice tam opravdu byly. Je to tam taková směska hinduismu a budhismu. Právě se konala nějaká slavnost, takže tam bylo hodně lidí a necháali si dělat puntík na čele. Nakoukli jsme taky do budhistického chrámu na motlitbu. Mniši tam bručeli a bouchali na bubínek, až mi z toho rezonovalo tělo.

Patan

Ještě jsme rychle chtěli stihnout další královské město Patan (Kathmandu se skládalo z několika měst, z nichž asi čtyři v historii obývali králové). Za vstup se tam taky platí a protože jsme přijeli taxikem, tak nebylo úniku :-) Už jsem byl docela unavenej, tak si z toho moc nepamatuju. Za zmínku snad stojí vřejná koupelnoprádelna. 

Večer jsme zašli na internet a poslali domů nějaký pozdravy. Taky nám dorazil mail, že se sousedům narodil kluk. Tak jsme si na jeho zdravý a zdárný růst připili nepálským rumem.

Pašupatinath

Druhý den jsme sedli do taxiku a vyrazili na další "atrakci". Je jím hinduistické pohřební místo, spojené s (něco jako) hospicem. Procházíme se po návrší, kde je obrovský množství shrámků zasvěcených Šivovi. Fotíme si zde za 20R sáhiba. Když¨se vracíme k řece, hoří na druhé straně hranice se zemřelým. Popel pak shrnou do řeky. Přímo před ní se ve vodě koupou děti (někdy prý hledají zlaté zuby a jiné cennosti). O kus dál se ve stejné vodě vesele meje nádobí (musím si dát večer většího panáka desinfekce!)

Bodnath

Pěšky přecházíme na "Tibetské náměstí". Je zde velká stupa a bydlí tu mnoho emigrantů z Tibetu (po čínské okupaci). Stavujeme se na oběd na jedné střešní restauraci, odkud máme bezvadný výhled na okolní hory. Je poměrně slabý opar, takže vidíme i nějaké ty bílé vrcholky. Dole na náměstí kupujeme cédéčko s písní Om mani padme ham, která tu hraje z každého krámku - je libo poslechnout si kousek?

Klášter za městem

Iva někde zjišťuje, že je poblíž nějaký opravdový budhistický klášter, kam se dá podívat. Na mapě má zakreslený puntík a tak tam vyrážíme. Trochu jsme se netrefili a tak musíme procházet mezi polema. Mezi tím ale vidíme zase jiný styl života obyčejných nepálců. Je překvapivý, jak krásně nastrojený a nažehlený deti vycházejí z těch plechových boud zvaných domky. Do kláštera se dostáváme úplně na poslední chvíli. Musíme klepat na vrata, ale ještě nás tam pustí. Můžu k tomu říct jen jedno slovo - nádhera. Když jsou mniši svoláváni na motlitbu a večeři, tak se dáváme na spáteční cestu. Jedeme "okružní jízdu" autobusem, v přepočtu za 5Kč.

Vyrážíme na cestu

Třetí den pobytu v Nepálu jsme opustili hlavní město a vyrazili do hor. Samotný popis cesty je na dalších stránkách.

Zpět v Kathmandu

Bhakthapur

V Kathmandu jsme si zase užili snídani v pekárničce a pak jsem jeli busem do dalšího královského města Bhaktapuru. Z treku jsme se vrátili do doby žní. Všude bylao rozložený obilí, sušilo se a prohazovaly plevy. Muselo to být něco bezvadnýho pro alergiky. Našli jsem si tam Paví okno a hledali jsme strašidelný chrám. Při tom jsme narazili na pozůstatky nedávného zemětřesení - z chrámu zbyla poue socha dráčka před hromadou suti :-(