Upper Pisang – Manang

V noci poprvé mrzlo. Všude jinovatka a kolem vody je led. Doba potřebná na ranní hygienu se rapidně zkracuje :-). Aspoň se s námi nemeje žádnej kůň.

Vyrážíme po stejný trase, jako jsme byli včera na procházce. Na zdejší poměry je to vlastně po rovině. To trvá asi hodinku, než docházíme k můstku. Za mostem máme „aklimatizační“ výstup – asi 360metrů do vesnice Ghyaru. Tam je klášter. Jirka jako správný průzkumník k němu hned vyráží, zatímco my si dáváme oddech a kafe. Ve stánku, co tam maj na terásce, prodávají nefalšovanou Studentskou pečeť. Docela příjemný připomenutí domoviny.

Jirka hlásí, že klášter je zavřenej, takže se k němu ani nehrneme a jdeme dál. Vydupeme si to ještě na necelejch 3900m, a pak už jenom klesáme. Po cestě je krásně vidět Annapurnu II,IV a III (zleva doprava). Jsou od nás 6-7 kiláků, ale je vidět, že to je trochu jinej kalibr kopců – však jsme tak v jejich polovině. V dalších vesnicích, kde jsou kláštery dopadáme stejně jako v první – zavřeno.

Pomalu se začíná měnit okolní příroda (teda ona se mění už po několikátý). Tentokrát to ale není ani tak kvůli nadmořský výšce, ale pomalu se dostáváme do srážkovýho stínu Annapuren. Trávy je míň a je stále víc rezatá, přibejvá prach.

Vracíme se na hlavní cestu (celou dobu jsme se na ni dívali z vrchu a s ohledem na provoz ji pracovně nazývám dálnice) ve vesnici Mungji. Zastavujeme se v hospůdce a dáváme si YakYoghourt neboli jačí jogurt. Když se do něj nasype dostatečné množství cukru, tak je výbornej. Další cesta je už docela únavná. Není toho moc vidět a taky už je docela pozdě. Před Manangem docházíme Anglány, v Manangu zase zalezem do hotelu, kde jsou dvojčata.

Ubytování: Hotel Gangapurna

Sice nám kluk z hotelu tvrdí: „Hot shower? YES“, ale kdo by čekal, že v 5 hodin bude teplá voda. Navíc se jedná o tzv. hajzlosprchu, kde je sprcha skoro přímo nad tureckým hajzlíkem. Celou dobu je třeba hlídat, co padá a jestli to náhodou neskončí v nenávratnu. Někdy je tato sprcha vylepšena o to, že jediný háčky jsou právě nad tím turečákem – to si pak člověk může vydělat na velký prádlo.

Protože tu budeme 2 noci, tak pereme fusky (Šárka pere, já ždímu – tomu se říká dělba práce), a pak musíme za pomoci švestkovýho destilátu rozehřívat ruce.