Kathmandu – Besisahar – Khudi

Vstáváme v 5:15 a rychle balíme bágly, protože v 6 máme bejt připravený v plný polní, že pro nás přijede taxík. To ještě neznáme Nepál :-). Dole jsme včas, dokonce i věci do depositu máme daný, na autobusák ale odjíždíme až o půl sedmý. I tak jsme tam dostatečně včas a na náš bus si musíme počkat. Když nám ho tamní nahaněč našel, naházeli jsme bágly nahoru na střechu a můžeme nastupovat. První co mě upoutalo byl krásně vyšitý nápis nad čelním sklem: „GOD BLESS US“ - netušil jsem, že to myslej vážně. Sedačky byly taky super, ani Šárka se tam skoro nevešla, takže moje kolena už vůbec nechápaly, kam by se měly vejít. Nakonec jsem se tam nějak narval, ale ten japončík co seděl přede mnou má namasírovaný ledviny ještě na několik let dopředu. Celá cesta přes Kathmandu se nesla v duchu šílenýho smradu a prachu, pak už naštěstí byl jenom ten prach. Asi po hodině a půl nám zastavili u několika plechovejch bud, kde byla „hospůdka“ – my si kupujeme banány. V zápětí celému světu ukazujeme, že jsme se od Nepálců už taky něco naučili – šlupky uklízíme do příkopu, protože koš v autobuse jaksi není. Po další hodině zastavujeme v malý vesničce a opět nás ženou do hospody. Tentokrát dostáváme dhal bat a poprvé vidíme jak se ve skutečnosti jí – prostě rukou. Kdo by si myslel, že je oběd v ceně cesty, tak se strašně mýlí – před nástupem nás každýho zkásli o 80 rupek.. Po cestě párkrát probrodíme potok v místech, kde byl strženej nějakej most a pak už autobus odbočuje ze silnice honosně zvaný jako „highway“ na „okresku“. Z počátku je dobrá, ale čím dýl po ní jedeme, tím kvalita klesá. Autobusák nám navíc chce dokázat, že umí jezdit těsně u kraje, a tak i když je cesta relativně široká, tak to s námi vymetá těsně nad 50-ti metrovejma srázama. V jednu chvíli se to tak hezky zhoupne, že to Jirku málem propasírovalo skrz okýnko ze kterýho se snažil vyfotit stavbu přehrady pod námi.

Konečně jsme v Besisaharu (okolo 15:30) a kodrcavé dobrodružství (a taky utrpení) na nějakou dobu končí. Hned zkraje jsme seznámeni s tím, jak vypadá CHECK POST a vyrážíme, protože Iva tvrdí, že o pár kiláčků dál bude klidnější bydlení. Cestou potkáváme docela dost vojáků v plný polní, jeden je dokonce vylepšenej o granát pověšenej na krku. Snažej se tam vybudovat silnici – přesně tu co mám v mapě namalovanou jako hotovou :-).

Po asi hodince docházíme do Khudi. V první lodži je plno a tak jdeme dál do vesnice. Samozřejmě po tom prvním mostě, kterej je hezky kejvací a s dřevěnou „podlahou“, která už je tak trochu unavená – asi o 200 metrů dál je krásnej novej mostík.

Ubytování: Memory Guest House

Bydlíme hned za mostem. Kluk co tam tomu velí (jak pak později chápeme, lodži velí ten, kdo umí anglicky) sice tvrdí, že má 3 dvojlůžáky, ale nakonec jsou z toho 2 čtyřlůžáky, takže necháváme Pavlínu s Jirkou v jednom a my s Ivou a Lubošem se ukládáme v tom druhým. Po vybalení a sbalení celýho batohu jdeme na večeři. Musím konstatovat, že to bylo snad nejhorší co jsem v Nepálu jedl. Dal jsem si rejži se zeleninou, ale bylo to jídlo naprosto bez chuti. Velká hromada soli a pepře z toho udělala alespoň trochu poživatelnou krmi, ale fakt nic moc.