Khangsar – Yak Kharka

Pavlína a Jirka se rozhodují: Chitwan stihnem! Jdou s námi jen kousek, a pak se odpojují. Chtějí se dostat do Phedi a další den přejít přes sedlo. My se na to radši řádně připravíme a půjdeme o den později.

Z Khangsaru jdeme nejdřív zpátky po starý cestě až na most přes Marsyangdi, pak to berem přes pole na „dálnici“. V Gustangu dáváme kafe a v 13:30 jsme v Yak Kharka.

Ubytování: Ganga Purna Hotel

Ceny už tu jsou vysokohorské (polívka za 120Rs, kafe za 50). Tak to už si radši dáme normální jídlo, který vyjde na stejnou sumu. Každej si objednáváme velkou termosku čaje a na terásce stěhujeme lehátka. S plným žaludkem se pak vyvalujeme na sluníčku. To ale zákeřně zapadá už ve čtvrt na čtyři a citelně se ochlazuje. Nemám moc co dělat, tak opisuju jídelák – asi na mě jde horská nemoc, ta se krom jiného projevuje šílenstvím.

Díky zacházce na Tilicho se zbavujeme Anglánů, ale na oplátku mu máme bandu Francouzů. Pak taky manžele z Anglie s celou družinou nosičů a prdlou Angličanku Indického původu. Ta by si s námi chtěla povídat, ale nemá trpělivost s naší angličtinou. Proto to odnášej ty manžele – holka mele celej večer.

Okolo celého stolu je lavice a stůl je z boku ověšen chlupatou kousavou dekou. Proč to tak je jsem četl už doma, teď ale zkoušíme na vlastní kůži (teda spíš nohy) jak to funguje. Pod stůl vrazej železnej kýbl s kamenama a žhavýma uhlíkama a už to topí. Je to docela příjemný když pod stolem je skoro 30°C a nad stolem skoro na rukavice. Západ slunce nám poskytuje super pohledy na Annapurnu III a mraky nad ní. Hrajeme karty a člověče nezlob se a vůbec se snažíme nějak zabít čas o hezky se ohřát. Bohužel další várku uhlíků pod stůl už nedostanem. Zato šerpíci se dobře baví a tančí šílený kreace na tu jejich hudbu, ale i na tu americký popíky.

Ráno máme na pokoji 6°C, venku je již tradičně všechno zamrzlý.