Thorong Phedi – Thorong La – Muktinath

Na cestu vyrážíme okolo 7 hodiny. Až k nové lodži je to hodně náročný kopec. Na rozejití je asi 20 metrů a začíná kopec. Na mapě je to tak kilometr, ale přes 300m na výšku. Cesta je samá serpentina, takže těch kilometrů tam je naskládaných několik. Systémem krok nádech – krok výdech to jdeme přes hodinu. V horní lodži máme odpočinek s čajem a vytahujeme doping – Šárka si bere hroznovej cukr, já si beru do kapsy hrozinky.

Cesta už není tak prudká, ale kopec se nezmenšuje :-) Luboš nevypadá moc dobře, ale zatím je to prej snesitelný. Po další hodině docházíme k poslední hospodě (těsně pod 5000m). Tam mají venku vytaženou postel a s chutí do ní padám hned jak k ní dojdu. Do Luboše cpeme acylpyrin a česnekový tablety a dostává rady jak nejlíp dejchat. Snad mu to pomůže, protože už máme přes polovičku za sebou a vracet se by bylo stejně náročný jako to dojít nahoru. Ještě, že spát se bude až v 3800m.

Už od horní lodže je cesta značená praporky, pokaždý je vidět ten další a těch praporů je docela dost. Když jsem už dost hotovej (Šárka je kupodivu čím dál lepší), rozhoduju se pro energetickou bombu – nějakej gel co jsem dostal, od šváry. Ani pořádně nevíme, jestli ten gel funguje nebo jestli to bylo tou čtvrthodinkou, co jsme při tom stáli. Prostě jsme v naprosté pohodě dorazili do místa, které se jmenuje Thorong La – takže vrchol našeho snažení.

Je tu čajovna, ale za ty prachy ten čaj ani nemoh bejt dobrej. Připíjíme z vlastních zásob (čajem) a jdeme nasbírat pár kamínků. No pár jich není, ale jsou to kamínky, protože balvany by nikdo dolů netáhnul. No a samozřejmě je třeba udělat hromadu fotek. Kousek od cesty je takovej vršek (ve zdejších rozměrech spíš kupička) a na ní jsou práporky. Protože jsme se dostali až tam, tak maximální nadmořská výška, ve který jsme byli, je přibližně 5425 metrů nadmořských.

Po půlhodince v sedle jdeme zahajujeme sestup. Iva s Lubošem to docela napálili, a tak to máme takovou stíhací jízdu. V jednu chvíli se nad námi objevil dravec a majestátně nad námi zakroužil a pochlubil se svým rozpětím křídel dobře kolem 3/4 metru. Když už toho uhánění máme dost, tak jsme objevili ty dva uprchlíky, jak se tam válej v závětří a opalujou se.

Když jsme se konečně dostali zase pod 4500m, tak se začali objevovat loučky. Na jedny z nich jsme dali pauzu a další odpočinek byl až v hospůdce kousek před Muktinath. Musím se přiznat, že horší polívku jak tam jsem snad ještě nejedl. Do Muktinath jsme dorazili až okolo 4 hodiny a za celou cestu jsme nepotkali jedinýho turistu.

Ubytování: Moon Light Hotel

Na jídeláku objevujeme takovou drobnost jako je MASO. To si prostě musím dát. Volba „masové momo“ nebyla nejlepší. Nejen, že to strašně dlouho trvalo, než ho udělali, ale byl to snad nějakej mletej kozel nebo co. Šárka k tomu čuchla a odmítla se ochutnávky účastnit. Rychlost kuchyně byla problém i ráno. Strašně dlouho jim všechno trvalo, takže než nám stihli spočítat útratu, tak jsme se podívali do kláštera. Je to hodně významný klášter pro Indy. Chodí se tam „vykoupat“, protože celým klášterem protéká potok a je rozveden do různých mlýnů a pramenů.