Šárka a Petr na cestě okolo Annapuren

Kagbeni – Tukuche

Pršelo i když jsme vyrazili na cestu. Mělo to ale jednu výhodu – neprášilo se. Obavy z bahna nebyly na místě, protože všechna voda zmizela v kamení a písku. Ještě, že jsme díky dešti snídali v Kagbeni. V další vesničce byla sice Ivou slibovaná pekárna, ale svátek se vyznačoval tím, že hospůdky a pekárny byly zavřený. Když jsme šli řekou do Jomosomu, tak jsme hledali ty správný kameny, ve kterejch jsou zkameněliny. Vybírali jsme úplně stejný, jako kolem prodávali. Pak jsme je rozbíjeli v napětí, jestli v nich bude fosílie nebo h…(nic). Já jsem to vzdal asi po 40 kamenech, ale Luboš vytrvale bušil. Nakonec taky nic nenašel.

V Jomosomu jsme vylezli na silnici. I když to nejdřív vypadalo, že vede jen přes náves, tak jsme po ní (s přestávkama v místech, kde ji ještě neměli dostavěnou) až do Tukuche. Vypadá to, že za pár roků se tady bude normálně jezdit náklaďákama.

Ubytování: High Plains Inn

Iva do ty lodže nechtěla jít, protože před dvěma roky tam měly evropský ceny, ale pak se zeptala na pokoj a když ji chlapík řek, že stojí 80 rupek, vytřeštila oči a málem zapomněla říct „berem“. Vlastní to nějakej holanďan, co tam má pověšenou fotku jak stojí na Dhaulagiri. Dali jsme si kafe (asi nejlepší v Nepálu) a vyvalili se před lodži na lavičky. Do stejný lodže se nastěhovali Angličani co s námi bydleli v Yak Kharka. Naštěstí už ne ta AngloIndka. Na Nepál tu panovali úplně jiný poměry, než v jiných lodžích. Nosiči sice byli ubytováni, ale o jídlo se tam museli dohadovat a vypadalo to trochu divně.


free counters