Tatopani – Ghorepani

Už dlouho jsme nešli do kopce. Tento den jsme si to vynahradili. Nejdřív asi 100m dolů, ale pak už to šlo jenom nahoru. Ze začátku to byli jen schody, později to už bylo proloženo normálním kopcem. Některý schody byly dokonce z mramoru. Stačilo by je jen přeleštit.

Když jsme se v … zastavovali na oběd, byla tam jedna super vypadajíc babka, která v nůši uspávala mimčo. Při tom hulila z ty jejich fajfčičky nějakou trávu. Super pohled. Škoda, že zdrhla dřív než jsme ji stačili vyfotit.

Když jsme konečně viděli střechy z Ghorepani, tak nám chybělo ještě přes 200m do kopce. Když jsme se tam konečně dohrabali, tak nás tam odchytil nějakej kluk (tak 16) a cpal nám do ruky nějakej papír. Tak jsem si ho přečet a tam bylo, že v těch místech končí platnost vládního permitu a musíme si a 2000Rs koupit jejich permit. Na papíru byli krásně vyobrazeni Marx, Engels, Lenin a Stalin. Na druhý straně červená vlajka se srpem a kladivem. Bylo to jasný – tohle je pravej nefalšovanej maoista.

Tu sumu jsme samozřejmě odmítli zaplatit a protože nás nechtěl pustit dál, tak jsme začali stávkovat. Zkoušel jsem ho ukecat, že komunismus známe moc dobře, že jsem v něm nějakou dobu žil. Dokonce jsem to na toho maoistu zkusil i rusky: „gavariš parúsky?“ Nepochopil o co mi jde a tak jsem se ho zeptal na to samý anglicky. Když zavrtěl hlavou, tak jsem mu hned v ruštině vyčetl, že je houby komunista, když neumí parúsky (teda Rus by mi nerozuměl, ale měl jsem z toho dobrej pocit). Stejně jsem ho neukecal, aby nás pustil zadara.

Když pak dorazlio víc lidí a nikdo nechtěl zaplatit začínalo bejt docela dusno. Nakonec se do toho vložil nějakej Australan a začal vyjednávat. Vysvětlil mu, že takový prachy tu nikdo nemá, a že dole mu někdo říkal, že se to dá ukecat na pětistovku. Po chvíli kluk přistoupil na to, že mu každej dáme 700 a rychle vypadneme, protože se blížila další skupina a on by tím přišel o kšeft.

Ubytování: Sunny hotel

Tip z horký vody byl dobrej. Hotel mimo hlavní cestu, poměrně prázdnej a dokonce tekla horká voda. Po večeři si k nám přisednul majitel a ptal se na maoisty. Tak jsme mu převyprávěli svou story a on si pak postěžoval, jak kvuli nim ubejvá turistů a že maoistům musí dávat najíst a nechat je přespat zadarmo. Taky říkal, že poslal syna studovat do Indie a že mu nebude vadit, když se nevrátí zpátky, protože tam to bude mít lepší. No a při tom se pochlubil, že je mistrem Nepálu ve skocích do vody.