Ghorepani – Poon Hill – Birethanti

Vstáváme před pátou a vyrážíme na Poon Hill. Na hlavní cestě se napojujeme do zástupu, kterej jde s baterkama někam za hotely. Na vrcholu jsme přesně ve chvíli, kdy se začíná rozednívat. Ačkoliv, když jsme ráno vstávali byly vidět hvězdičky, teď není vidět vůbec nic. Mraky jsou těsně nad námi, takže z kopců vidíme jen strašně málo. Jak vychází sluníčko, tak se množí lidi na plošině. Některý specialisti si vybalili obrovský stativy, nainstalovali si foťáky a doufaj, že vyfotěj suprový panorama :-). Sice jsme nakonec viděli asi všechno, ale bylo to pěkně po částech. Docela lituju ty, co měli Poon Hill jako cíl celýho putování po Nepálu – moc si to neužili a ještě je to možná stálo 4000Rs.

Vrátili jsme se do hotelu a po snídani vyrazili dolů. Hitem tohoto dne mohla být píseň „Po schodoch, po schodoch ...“ Suprová byla vesnice …, do který jsme vlezli v asi 2100m a vylezli v 1520 a celou dobu tam nebylo víc než pár metrů rovně. Jinak samý schody. Všichni blahořečíme hůlky a litujeme kolena. Když sejdeme to nejhorší zapadáme totálně zničený do hospody na oběd.

Když pak jdeme „po rovině“ potkáváme totálně hotový turisty v protisměru. Směju se jim a (radši česky) na ně pokřikuju: „Nezoufejte, schody ještě nezačaly.“ Nerozuměj. Jejich chyba, já je varoval :-). V Birethanti jsme okolo 15 hodiny. Rozhodujeme se, že pojedeme rovnou do Pokhary skouknout civilizaci. Po 18 dnech vidíme zase auta. Když přijede autobus, tak nás do něj nahnali tak rychle, že Luboš zapomněl svou turistickou hůl. Autobus ujel asi 200 metrů a zastavil a čekal, jestli ještě někdo nenastoupí. Po půl hodině se konečně rozjel a po klikatý silničce se za další hodinu a půl dokodrcal do Pokhary. Taxíkem jsme pak dojeli na Lake Side, kde jsou hotely pro turisty.

Ubytování: to už jsme spali v Pokhaře – Nepali lodge

Po chvilce hledání Penguins hotelu to Iva vzdala a asi na 4 pokus jsme se ubytovali na docela rozumným místě v Nepali lodge. Vyrazili jsme sehnat něco k jídlu. Když jsme okukovali hospody na hlavní třídě, zahlídli jsme, jak banda lidí prolezla úzkou uličkou mezi barákama do hospůdky ve dvoře. Zkusili jsme ji taky a vůbec to nebylo špatný. Nakonec jsme do tý hospody chodili všechny dny co jsme strávili v Pokhaře. Před spaním jsme se Šárkou dali posledního panáka slivovice a tím jsme úspěšně zakončili putování okolo Annapuren.