Chame – Upper Pisang

Kvůli Anglánům si dáváme snídani dřív, a tak jsme už v 7:40 na cestě. Stejně jako den před tím jsme si vydupali ten největší kopec hned na začátku, a pak jsme šli po „rovině“. Okolo Bhratangu jsou velký jablečný sady. Že mě to láká přelézt zídku a natrhat několik jablíček je naprosto jasný. Takže si jich ve vesnici aspoň pár kupujeme. Taky tam v hospodě dostáváme „very strong“ kafe, takže je opravdu dobrý a taky zkoušíme apple tea – to jsou nastrouhaný jablka přelitý horkou vodou – taky dobrý. Při procházce v Chame jsem našel na zemi dámský hodinky, tak jsem je vzal a teď nadešla jejich velká chvíle – dal jsem je nějaký ženský, co tam nesla koš plnej nádobí. Měl jsem radost, protože z nich byla fakt nadšená.

Zatáčíme do leva před námi je zajímavá hladká stěna. Nedrží na ni ani rostlinstvo. Co je na ní taky zajímavý je to, že je do zatáčky, přesně podle řeky (nebo že by řeka tekla do zatáčky podle kopce?). Když jsem si nenakrad jablka sám, tak jsem aspoň nevzal „kšeft“ děckám, který si je evidentně nakradli a prodávaj je mezi vesnicema. Cena? 1 Rs za kus, no nevem to :-). Před Dolním Pisangem (na hlavní cestě) přecházíme na levej břeh řeky ťapkáme nahoru do Horního Pisangu. Chytil se s námi jeden z šerpíků od Anglánů, evidentně není nadšenej, když mu z kopce ukazujeme jeho skupinu, jak si to vykračuje o 200metrů níž. Chtěl bejt první, teď musí valit ještě kus nahoru, a pak zase dolu, aby nebyl až tak moc poslední. Na kraji vesnice, kde čekáme až Jirka dofotí, se právě mlátí obilí, takže si to můžeme taky vyzkoušet. Chvíli s tím mávám jak s prvomájovým mávátkem, ale po chvíli mi to začíná jít. Dělám si srandu, že změním zaměstnání, ale asi by mě po chvíli začaly pěkně bolet záda. Oni to přece jen uměj trochu líp.

Ubytování: Star hotel

Ačkoli přicházíme poměrně brzo, tak jsou všechny lodže obsazený. Nakonec nás ubytuje ženská ve Star Hotelu, kde už bydlej „dvojčata“ (Češi) s Anglánem. Vejdeme se tam jen díky tomu, že Iva s Lubošem budou spát v kuchyni. Jedná se o původní barák, žádnou nově postavenou lodži. Dole je hospodářský patro, v prvním patře je kuchyně a jeden pokojík a ostatní pokojíky jsou až nahoře. Podlahy jsou z udusaný hlíny, mezi prknama ve stěně centimetrový díry, sem tam nějakej ten škvor. Jak konstatuje Jirka: „Konečně to máme really Nepali“.

Jdeme se ještě trochu projít. Zkracujeme si to po poli, a tak zblízka zjišťujeme, že třícentimetrový brambory tam pěstujou mezi deseticentimetrovejma šutrákama. Dojdeme nad zelený jezero (který podle mapy má bejt nad námi :-) a pak se vracíme do Pisangu a jdeme se ještě podívat na klášter. Ten je ve výstavbě a ještě není vysvěcenej. Proto můžeme dovnitř a taky tam můžeme fotit. Akorát tam chlápek zlatil sochu Budhy.

Když se mejeme u vody na návsi, tak se objeví naše známá banda Anglánů a strašně se jim líbí, jak se Šárka meje a hned vedle ní chlemstá vodu kůň. Šárka se tak stává hvězdou Anglie.

„Hotel“ patří jedný „sestře“ (nikdo jinej tam není), který je 40 roků, ale naše babička vypadá mladší. Když o ní prohlásím, že je to babča, tak se hned ozve Iva, že jí tak říkat nesmím, protože je jen o malinko mladší. Sestra je sama, žádnýho muže ani děti nemá. Když to holky říkaj Lubošovi (já v tý chvíli zkoumám poklady kuchyně), tak ten oponuje: „To není možný, určitě je vdova. Vždyť tam má fotku nějakýho chlapa.“ Kouknu se na obrázek a hlásím: „To je Dalajláma, vole.“ (tak nějak to bylo, ale věřil bych si asi tak jako věřím Novotnýho příhodám na Nově :-)

Všichni dostáváme dhal bat, dáváme další chang a jdeme spát. Nějak jsem se překulil a po chvíli mám pocit, že mi omrzá oko, tak ho otvírám a přímo před ním je ve stěně díra jak vrata. Zalejzám hloub do spacáku.