Šárka a Petr na cestě okolo Annapuren

Manang (Aklimatizační „výstupy“)

Snídani si v hotelu nedáváme. Na kraji Manangu byly dvě pekárny, takže je to jasný. Výborná věc dát si kafe (vylepšený z vlastních zásob) a k tomu pořádnou buchtu

Ivy prst se zapichuje do vzduchu – tam je v kopci klášter, tam dem. Tak jo, akorát nevíme kudy. Nabíráme kurz přes pole, pak přecházíme na kozí stezky, a pak už pokračujeme prostě kolmo do kopce (na volný lezení ale nedojde). Když vyšplháme na vrcholek kopečku k zřícenýmu domku a dopřáváme si odpočinek, jdou okolo naši známí Angláni (furt lezou za náma, co z toho maj?) Tak je zase předbíháme a valíme si to dál do kopce. Cesta není vůbec vidět, vypadá to, že v tom kopci ani žádná nemůže bejt. No nějaká tu je, a dokonce v půlce je několik dost pobořenejch domků – vypadá to, že na takový maličký louce se dřív páslo.

Opravdu jsme došli ke klášteru. Ten je celej ve skále, místnůstky jsou vlastně jeskyně a zeď venku je částečně cihlová, částečně jen namalovaná. Je tam cedule Wel Come, takže jdeme dál. Nějaká babča nás tam zve do místnosti s lámou (teda nevím, jestli je to láma, ale určitě to zní dobře v dalším kontextu :-), kterej si nás hezky rozsadí na lavičky kolem zdí. Pak si nasadí čepici a začne bručet a huhlat a po chvíli si nás jednoho po druhým zve k sobě. Vůbec nechápem, o co se jedná. Láma nám vždycky naleje do ruky nějakej olejíček a máme si ho trochu srknout a zbytek nalejt na hlavu. Pak nám na krk přiváže špagátek a za nějakýho mumlání, ze kterýho mu je rozumět jen „Thorung La good luck“ nás několikrát praští svazkem motliteb po hlavě. Ještěže dostáváme taky hrníček čaje, protože jinak by ten olej taky nemusel v tom žaludku dlouho vydržet. Pak s námi dá Láma takovou společenskou řeč a říká si o „malý donations“. Pade mu je málo, takže nás to stojí každýho stovku.

Prej je tu ještě jeden klášter, takže ho jdeme hledat. No samozřejmě, že jsme nic nenašli, ale zato jsme si docela zvedli adrenalin při lezení v klouzajícím prachu na 400 metrů vysokým kopci. Luboš dokonce vylez tak daleko, že nemoh zpátky a nezbylo mu jinýho, než oblízt celej výběžek a vrátit se do Manangu z druhý strany.

Se Šárkou chceme ještě na vyhlídku nad ledovcem Gangapurny, takže letíme dolů z kopce, v pekárně kupujeme bagety s jačím sýrem a zase šplháme do kopce - po cestě potkáváme pro změnu dvojčata. Ledovec je pěkně špinavej, zato Gangapurna Lake je hezky zelený a vypadá, že brzo bude celý zanešený kamením co ledovec trhá ze svahů. Ráno byla na ledovci lavina, teď však žádná nechce spadnout, také nemáme fotku se sněžným mrakem.

V Manangu je klášter, kam se můžou jít podívat i nevěřící na motlitby. Zkoušíme ho hledat, ale vzdáváme to asi 100m od něj – škoda, prej to bylo hezký.

Před odjezdem jsme slíbili, že se z Manangu zkusíme nějak ozvat. Takže tak činíme. Minuta volání do Evropy nás stojí stejně jako jídlo pro dva na celej den. Jasně, že by si s námi rádi vykecávali, ale 800 rupií za minutu velí rychle to típnout. Hlídáme stopky a ve chvíli, kdy píšou 0:00:59 vrhám se po telefonu a zavěšuju.

Ubytování: Hotel Gangapurna

K večeři si dáváme pizzu s jačím sýrem a salámem (lovečákem z vlastních zásob). Na rozdíl od předchozího dne není elektrika, takžře za svitu čelovky mizíme ve spacáku. Trochu se navečer zatáhlo, takže není taková kosa. Ráno máme v pokoji krásných 13°C.


free counters