Khudi – Bahundanda – Khani Guan
Protože jsem si zapomněl vypnout budík na hodinkách, budím celej barák zase v 5:15. Ale vstáváme stejně až za světla, takže po šestý. Snídaně je sice o něco lepší, ale ta ženská co vaří je snad diabetička a navíc naprosto bez chuťovejch pohárků.
Vyrážíme v 8:30 a postupně se seznamujeme s Marsyangdi (to je prosím řeka) – ještě se na ní budeme pár dní koukat. Hned v další vesnici potkáváme dvě holčičky a jedna pořád mele „ASUÍ PÉN“. Nevím co znamená ASUÍ a pochybuju, že ona ví co znamená „pén“, tak to testujem tím, že jim jednu propisku dáváme. Očička se nejdřív rozzářej, ale pak si holky spočtou, že propiska je jedna a oni jsou DVĚ. Tak to je pak brek a s uslzenejma očima utíká za náma a zase „ASUÍ PÉN, ASUÍ PÉN, ASUÍ …“. Až ji pak Luboš dává bombóny, takže je spokojená a můžeme jít dál.
Přecházíme řeku a pomalu se zvyšuje teplota. Na sluníčku je dost přes 30. Za tohoto počasí se dostáváme před vesnici Bahundanda, která se vyznačuje tím, že je na kopci (to by v Himalájích jeden neřekl, ale fakt tam jsou kopce). Tenhle je asi 400 metrů vysokej a v tom sluníčku dává zabrat. Nahoře na návsi je hezkej strom, pod kterým si pak užíváme „zasloužený“ odpočinek. Provádím pokus a kupuju sušenky – 15 rupek, to je dobrá cena, budem kupovat další. Za vesnicí seděj 2 ženský a prodávaj pomeranče – jeden za 5 rupií, to taky není špatný – bereme 2. My si bereme ty co nám po dlouhém výběru dává, Iva si vybírá ty hezky žlutý. Takže my máme zelený a tudíž trochu kyselý, Iva má červavý :-) Místní ženský asi dobře vědí co mají vybírat a proč.
V další vesnici zná Iva dobrou lodži, takže tam kotvíme. Jak se dozvídáme, tak i tamní si na Ivu pamatují, protože si tam 2 roky zpátky zapalovala cigáro filtrem napřed :-).
Ubytování: The Peacefull Guest Hotel, Khani Guan, Lamjung
Šéfující kluk se jmenuje Bricha a chce si povídat, takže se dozvídáme hromadu užitečnejch věcí – jako že elektriku tam budou zapojovat někdy v listopadu (2003), že v létě hodně pršelo a voda poničila dost cest, že má 4 bratry a 5 sester atd. Ptám se, co to tam v takovým přístavku bouchá a on že je to rice mill. Tak se jdem kouknout, jak se „mele“ rýže. No nechtěl bych to dělat – 2 holky šlapou na kládu, která funguje jako kladivo a mamina pod tím kladivem nahání rýži do důlku a zase naopak odebírá tu bez „otrub“ a pak ji prohazuje na velký ošatce. Prostě dřina jak blázen, začínám si vážit svý práce.
Taky bylo hezký, když si holky objednaly citronovej čaj. Naklusal jeden z bratrů a klackem sklepal několik citronů hned vedle stolu a šlo se vařit.
Jo a dobrou noc se řekne SUGARATRI