Tal –Danagyu

Vyrážíme v našich tradičních 8:30 a máme jednu jistotu – první kilometr to nebude do kopce :-). Ale ani pak se nekonal žádnej šílenej výstup. Dokonce i teploty se mírní, přes den bylo 22-24°C, takže docela rozumně. Pomalu si začínám zvykat na hory, batoh a život kolem, takže už nejsem tolik překvapovanej děním okolo. To co jsme ale stále pořádně neviděli jsou osmitisícovky. Takže když za námi vykoukne Manaslu, tak fotíme jak diví. V Bagarchhapu přestáváme jít na sever a otáčíme to směrem k západu. Díky tomu se před námi objevuje velkej zasněženej kopec. Bohužel to pořád není ona vytoužená Annapurna, ale Pisang Peak (6092), kterýmu do osmitisícovky 2 kilometry chyběj.

V půl třetí docházíme na kraj vesnice Danagyu, která je ve výšce 2300mnm, takže jsme absolvovali dobře 600m do kopce – fakt už si začínám zvykat, ani mi to nepřišlo.

Ubytování: Annapurna hotel

Tu Annapurnu si vynahrazujeme aspoň při ubytování, protože právě tak se jmenuje hned první lodže. Už víme, že na dotaz: „Do you have hot shower?“ neexistuje jiná odpověď než „Yes“, takže první pohled při výběru je na střechu, zda tam je sluneční kolektor. Tady ho maj a protože jsme dorazili docela brzo, tak je v něm opravdu teplá voda. Hádejte co děláme po včerejší sprcholednici?

Večer zjišťujeme, že tato vesnice má dokonce veřejný osvětlení. To je udělaný tak, že na každým sloupu jsou přímo na dráty, který rozvádějí elektriku po vesnici, přidělaný objímky se žárovkama. Venku na stole se válej 2 malý holčiny a něco se učej (matematiku a angličtinu). Mají strašnej zájem o foťák a pořád by se skrz něj chtěly koukat. Jídelně zase vévodí krásnej stav, na kterým tu chlapík dělá „podprdelníky“ na lavice. Celý lodži šéfuje ženská, chlapík si k večeru zaleze do koutka a ani nedutá. Okolo osmý vyklízíme pozice, protože do jídelny přišla babička, vzala si motlitební mlýnek a za soustředěného bručení ho roztočila.