Danagyu – Chame
V Danagyu je první pořádný maniwall (jak to píšou v mapě) neboli zeď plná motlitebních mlýnků. Hned vedle je domeček a v něm hezkej mlejn. Hned za vesnicí odbočujeme z hlavní cesty a vydáváme se rododendronovým lesem do kopce. Nahoře je pěkná malá vesnička s hospůdkou, kde si dáváme čaj a zkoušíme sušenky značky Bonbon – taky dobrý. Podle cedule na hospodě se jmenuje Temang, ale na mapě samozřejmě namalovaná není (stejně jako cesta pokterý jdem). Z těchto míst je hezky vidět Manaslu a hřeben u Lam Jung na východní straně. Cestou dál jsme si v místě, kde byl strženej most, vyzkoušeli, jak se chodí po sesuvech. Bylo to dobře 50m dolů a pak zase 50 nahoru. Most by byl asi v polovině výšky. Po polívce se vracíme na hlavní cestu ve vesnici Thanchok. Dál už to je přes Koto, kde je check post do Chame.
Chame je „hlavním městem“ provincie Manang, takže je celý chráněný vojákama a je v něm umístěna banka, která má otevřeno od 10 do 12 :-). Přecházíme řeku do míst, kde chceme bydlet, a konečně vidíme to, na co jsme celou tu dobu čekali – Annapurnu. Fakt, že se jedná „jen“ o dvojku, nám nemůže zkazit tu radost z toho, že ji vidíme.
Ubytování: New Tibetian Hotel
V lodži jsme sice už v 13:45, ale moc nadšení z nás nejsou. To je dost v rozporu s naší předchozí skušeností, kdy nás do baráku skoro tahali. Po procházce chápeme proč – před barákem se začínají objevovat šerpíci s velkejma báglama s nápisem EXODUS. Celkem jsme těch báglů napočítali asi 16 a půl hodiny na to se tam nahrnulo odpovídající množství Anglánů. Naše procházka byla přes celý Chame a zase zpět. Na zpáteční cestěse k nám přidal místní hafan a šel se s námi podívat i do informačního centra. Opustil nás až u mostu – asi se mu nelíbí, když to houpe.
Jdeme zkontrolovat horký prameny. Při prvním pokusu v nich holka pere prádlo. Teprve při druhým pokusu jdeme do vody. Bazének je sice pobořenej a zanešenej, ale vedle je z kamení udělaný malý jezírko. Do toho hned naskáčeme a čachtáme si aspoň nohy. Docela „zajímavý“ je postavit se jednou nohou do řeky a druhou si strčit do teplý vody – rozdíl je dobře 40°C.
Večer si dáváme chang (teda jestli se to tak píše nevím, ale říká se to čang), tedy nakvašenou rýži a další obilí. Sice pro něj musej poslat jednoho kluka ven do vesnice, ale byl to nejlepší chang, co jsme pili.