Manang – Tilicho BC

Již dva dny je jasno, že si dáme zacházku na Tilicho. Nejvyšší roztávající jezero na světě (jestli je to pravda nebo jen reklamní trik netuším) si přece nemůžeme nechat ujít. V turistickejch informacích v Manangu nám dávají dobrou radu: „Jo někdo tam už šel, zeptejte se v Khangsaru jestli není stržená cesta.“ Ptáme se hned za Manangem, kde potkáváme nějakýho kluka, co byl den před tím u jezera. Cesta je v pohodě, takže jdeme.

Musíme zase dolů k řece, a pak zase do kopce, ale tak už to hold někdy na těch horách bejvá. Za Khangsarem je ten kopec docela drsnej a to až ke klášteru, kde dáváme sváču (další 2 bagety, který jsem ráno nakoupili v pekárně). No a za klášterem je to zase nahoru :-). Nacházíme rozcestí, kde je šipka dolů. Šerpíci nás taky posílají dolů, takže tam dem. Když sejdeme asi 100 výškových metrů, koukáme, že si to šerpíci v klidu valej po ty horní cestě (tam kde byl kříž, že se tam nemá). Tech 100 metrů zase lezeme nahoru a tam se zase potkáváme se šerpíkama – mrzáci si to zkrátili, zpátky deme taky horní cestou!

Suťovitý svahy na který jsme se celou dobu koukali a říkali si, že cesta musí jít někde spodem jsou teď přímo před námi. Cesta nevede spodem – vede středem. Potkáváme Čechy, co s námi bydleli v Talu, takže zjišťujeme jak ta cesta vypadá. Prej není zrovna nejlepší nápad koukat se dolů, ale jít druhou cestou nemá smysl, protože nejdřív vede do šílený vejšky, a pak končí nepříjemným sestupem. Vyrážíme do největší „štěrkovny“, co jsem kdy viděl. Nemám z toho nikterak dobrej pocit. S každým krokem ta suť malinko podjede, místama je cesta jen na jednu nohu. Když na nás za jedním rohem vykoukne Tilicho Base Camp, jásám, že je to za mnou a říkám si, že zpátky navrhnu jít horem.

Chyba č. 1: Čekají nás ještě 2 traverzy a je to dobře přes 2 kiláky daleko.

Chyba č. 2: Ten nepříjemný sestup znamená hodinu dolů po stejným suťovitým svahu, takže je jasný kudy se budeme vracet.

Ubytování: Tilicho Base Camp Hotel

Bydlíme všichni pohromadě – aspoň si ten pokojíček líp zadýcháme. Venku na sluníčku sedí nějací Amíci a říkají nám, akumulujte teplo, ve 4 slunce zapadne za kopec a bude tu šílená zima. Nekecaj. Z jednoho chalípa pak vylezlo, že už tam je po několikátý a kvůli tý kráse se sem vrací. Něco mi říká, ale moc mu nerozumím, tak mi to vysvětluje polopaticky: „Your wife is pretty.“ (Šárka: „Thanks“) „Lake is the prettiest I’ve ever seen“ (Na Šárky úšklebek se raději neptejte :-)

Jeden z těch šerpíků, co jsme se s nima míjeli sedí venku zabalenej do deky a hulí jedno cigáro za druhým. Takhle tam vydržel celou noc, do jídelny nesměl, protože byl z moc nízký kasty. Ono v tý jídelně stejně moc teplo nebylo. Sotva se to tam trochu zahřálo, tak se z kuchyně vyvalil oblak kouře a muselo se větrat. Takže jdeme spát docela vymrzlý.