Muktinath – Kagbeni

Po návštěvě kláštera jsme zaplatili útratu v hotelu a vyrazili skrz celou vesnici na cestu. Akorát začínal nějakej svátek, protože se všude zabíjeli yaci a kozy a po domech chodili „koledníci“ a zpívali. V Jharkotu jsme probloudili uličkama až ke klášteru. Ten je na konci vesnice na útesu. Bohužel do kláštera je docela mastný vstupný, a tak jsme dovnitř nešli. Kolem poledne se začalo rozfoukávat. To se v tom štěrku projevovalo tím, že to vzduchem se honily hromady prachu. S ujištěním, že v údolí Kali Gandaki to bude ještě horší jsme došli do Kagbeni. Kousek před ním je ještě v podstatě rovina a žádná vesnice není vidět. Pak se u „autobusový zastávky“ cesta dostane na hranu kaňonu a vesnice je asi o 200 metrů níž.

Iva nám tvrdila, že ten vítr je bezvadnej na sušení prádla, a tak je Kagbeni ideálním místem udělat z prasátek zase lidičky. Po velkým prádle jsme se vyrazili podívat na bránu do Mustangu. Čekali jsme nějaký symbolický vrata, ale nic takovýho se nevyskytovalo. Prostě jen širokánská řeka a na konci vesnice cedule, že dál se nesmí. No neva, aspoň jsme si koupili pomerančový bonbóny po rupii.

Ubytování: Royal Roof Top restaurant & hotel

Večeři nám domácí oddálila s tím, že v 6 nemůžou. Koledníci totiž přišli i sem a zpívali a tancovali v jídelně a kuchyni. Celá ta oslava byla docela zajímavá na koukání. Jak jsme se pozdějc dozvěděli od Jirky, tak ten svátek postupuje Nepálem a tak v každý vesnici se slaví jinej den.

Tak jako to funguje počasí u naší babičky, tak počasí zafungovalo i v dalekým Nepálu. Vyprali jsme a v místech, kde spadne do roka 100mm srážek začalo v noci pršet. Takže nám prádlo neuschlo.